Poruchy učení
Specifické poruchy učení nazýváme vývojovými z toho důvodu, že se objevují jako vývojově podmíněný projev a často provázejí člověka až do dospělosti. U dyslektiků, dyskalkuliků i klientů s ostatními SPU nacházíme větší či menší oslabení v kognitivních, percepčních, motorických, psychomotorických oblastech, jedná se tedy o nezralost či dysfunkci centrální nervové soustavy. Vyšetření na SPU by mělo být provedeno již u předškoláků - EEG vyšetření + psychologická diagnostika na rizika vzniku SPU. Speciálním tréninkem se může podpořit dozrávání jednotlivých funkcí a tím snížit riziko vzniku specifických poruch učení.
Epidemiologicky se udává asi třetinový překryv s poruchou pozornosti, takže zhruba třetina děti s ADHD mají i nějakou formu poruchy učení.
Potřebný počet sezení: U dyslexie, nejčastější poruchy učení, kterou řešíme, je průměrný počet potřebných sezení 30, počet u jiných poruch učení bývá obdobný, záleží i na závažnosti poruchy. Posuny u dyslexie specificky bývají obvykle poměrně rychlé a výrazné.
Základní typy poruch učení:
Dyslexie - specifická porucha čtení
V roce 1997 byl identifikován gen, který přenáší dyslexii, z čehož vyplývá, že je založena nejpozději po narození - dávno předtím, než se dítě učí číst. Studie činnosti mozku dyslektiků potvrzují specifickou mozkovou dysfunkci. Projevuje se nedostatečnou aktivací senzorimotorického / asociačního kortexu. Dyslexie je porucha specifické dovednosti čtení proto, že je dysfunkcí obecných neuropsychických funkcí, zejména sluchových, zpracování informací, a synchronie sluchových, zrakových a řečových center.
- Dysgrafie - specifická porucha psaní
- Dysortografie - specifická porucha pravopisu
- Dyskalkulie - specifická porucha osvojování matematických schopností
- Dyspraxie - specifická vývojová porucha motorické funkce
- Dyspinxie - porucha v oblasti výtvarných dovedností
- Dysmúzie - porucha v osvojování hudebních dovedností